Možná si to občas ani neuvědomujeme, ale někdy si s námi příroda dokáže pěkně pohrát. Ve světě rostlin se to projevuje tak, že od původního druhu nějaké rostliny tu a tam vznikne jakási odchylka,
která se může málo, ale i velmi významně lišit od své mateřské rostliny. Tyto změny zdaleka nemusí znamenat jenom změny k lepšímu, ale i to se občas přihodí.
Stačí nám jenom průměrný pozorovací talent, abychom mohli na vlastní oči pozorovat, jak mohou být některé druhy rostlin rozmanité. Když se podíváme třeba na březový háječek nebo porost borovic, hned uvidíme, že některé stromy jsou husté, více vzpřímené, jiné jsou naopak řidší či trochu jinak vybarvené. Díky variabilitě některých druhů se občas objeví odchylka tak významná, že stojí za to začít ji pozorovat a posléze možná i množit. Takto nějak vzniká i mnoho odrůd stromů, které se hodí třeba k pěstování v malých zahradách. Do skupiny těch nejoblíbenějších patří ty, kterým někdo říká smuteční.
Ve skutečnosti mají jenom převislé větve, ale jinak působí celkem vesele. Stromů s převislou korunou je poměrně hodně a stále se ještě tu a tam objeví nějaká zajímavá novinka. Pro tyto dřeviny je typické, že v dospělosti bývají skoro vždy širší než vyšší, proto bychom neměli sázet tyto stromy v blízkosti chodníku, aby jejich větve nepřekážely v chůzi. Tato vlastnost by se ale dala využít i jako výhoda, pokud bychom vysadili tyto stromy blízko sebe, mohli bychom mezi ně umístit kovový oblouk a mladé větvě vyvazovat k tomuto oblouku tak, aby vytvořily jakýsi tunel, který by mohl být báječným prostorem pro dětské hry. Převislé stromy mají ještě jednu výbornou vlastnost – rostou obvykle poměrně bujně, takže za krátkou dobu jsou schopny vytvořit pohledovou bariéru a za svoje větve schovat třeba sousedovu kůlnu. Přitom se ve většině případů můžeme spolehnout, že strom s převislými.
Větvemi neporoste příliš vysoko. Do této skupiny nepatří třeba převislý zelený buk (Fagus sylvaticáPendula ́) či vrba (Salix alba ́Tristis ́), které rostou i do výšky celkem bujně. Mezi stromy s převislou korunou najdeme některé celkem obyčejné druhy, jako třeba jasan, ale svoje zastoupení tu mají druhy krásně kvetoucí (některé odrůdy sakur) nebo přinášející ozdobné, barevné plody (okrasné jabloně).
Prunus serrulata ’Kiku-shidare-zakura’ – sakura, botanicky patří mezi třešně, což je patrné i při bližším pohledu na listy – od klasické třešně jsou téměř k nerozeznání. Dorůstá do výšky
3–5 m, obvykle bývá stejně nebo i více široká. Pěstuje se zejména pro plné, výrazně růžové květy, které jsou sterilní. Vyžaduje dobře propustné, vápenité půdy s dostatečnou zásobou živin a slunečné stanoviště. Pěstuje se štepovaná na třešni ptačí, z podnože občas prorůstají plané výhony, které se musí včas odstraňovat.
Malus ’Red Jade’ – okrasná jabloň, původem z USA, kde vznikla v období mezi světovými válkami. Vyznačuje se silně převislým, až deštníkovitým růstem, dospělé stromy mohou dosáhnout šířky až kolem 6 m, při poloviční výšce. Větve jsou tenké, díky tomu strom působí něžným dojmem. Je velmi dekorativní zejména v období kvetení, neboť květy jsou někdy až 4 cm široké. Druhá
vlna efektů nastává v době zrání plodů. Ty jsou červené, lesklé, kolem 1 cm velké. Plody vydrží hezké dlouhou dobu.
Pyrus salicifolia ’Pendula ’ – hrušeň vrbolistá (slovensky hruška vŕbolistá), pochází z blízkého Východu. Může dorůst do výšky kolem 5 m, vzácně o něco více. Je to nepřehlédnutelný strom,
zajímavý zejména nevšedně stříbrnou barvou listí. Květy tohoto druhu mají typický hrušňovitý vzhled, ale v čerstvě rašícím listí se trochu ztrácejí. Pokud mladá rostlina na stanovišti zakoření,
bude v dalších letech velmi odolná vůči suchu i extrémnímu slunečnímu svitu. Naopak stinné stanoviště jí nesvědčí. Dobře prosperuje i v znečištěném městském
ovzduší.
Sophora japonica ’Pendula ’ – jerlín (slovensky sofora), je opravdu velmi půvabný strom. Tento kultivar pochází z Anglie, kde byl objeven ještě v první polovině 19. století. Dorůstá do výšky
4 – 6 m. S narůstajícím věkem roste do krásy, která je patrná ve všech ročních obdobích. Listí přechází od světle zelených odstínů při rašení, přes tmavé letní až po žlutě hnědé barvy při podzimním opadu listí. Velmi zajímavá je i ve stadiu bez listů. Snáší městské prostředí, ale nesvědčí jí příliš větrné stanoviště.
Carpinus betulus ’Pendula ’ – habr (slovensky hrab) vytváří hustou, deštníkovitou korunu. Jeho tenké větve se často sklánějí až k zemi. Dorůstá do výšky 4–5 m. Je to stará odrůda, která pochází
z Francie z období někdy kolem roku 1850. Má stejné nároky jako běžný habr, roste na slunci i v mírném polostínu, nejlépe se mu daří ve vlhké, ale dobře propustné půdě s vyšším obsahem
humusu. Na podzim vybarvuje do žlutých odstínů, velmi dekorativní je i v zimě.
Betula pendula ’ Youngii ’ – bříza (slovensky breza) byla objevena kolem roku 1870 v Anglii. Od té doby patří k nejoblíbenějším břízám vůbec. Vytváří bizarní korunu, která může dosáhnout
někdy až šířky kolem 7 m. Výška koruny závisí od způsobu pěstování a výšky roubování. Je velmi tolerantní k různým půdním typům, ale je třeba pamatovat na to, že je velmi náročná na světlo. V přistíněném prostředí trpí. Při výsadbě pro ni hledejte místo velmi pečlivě, starší exempláře se přesazují dost obtížně. Na podzim vybarvuje do žlutých odstínů.
Fagus sylvatica ’Purpurea Pendula ’ – buk – byl objeven v Německu, v druhé polovině 19. století. Vytváří pomalu rostoucí, deštníkovitou korunu, která jenom málokdy bývá vyšší než 5 m. Olistění je tmavě purpurové, pokud rostlina dostane dostatek slunce, v silnějším zastínění se barva mění do tmavě zelené. Vyhovuje mu vlhká, ale dobře propustná, hluboká půda s dostatkem
humusu. Na dlouhodobé zamokření půdy je ale velmi citlivý.