Ať je zima dlouhá či krátká, silná, nebo jenom mírná, zahradní nadšenci vždy s nadějí vyhlížejí její konec. Období, kdy se zima pomalu vzdává své moci, nazýváme optimisticky předjařím. V tomto období se v plné kráse předvádí už celá řada tradičních, ale i méně běžných rostlin. Některé z nich dokonce bravurně zvládají alespoň dočasný život v nádobě.
[image]
[/image]Mezi dřevinami můžeme vybírat z těch, které se předvádí třeba pokroucenými větvičkami nebo atraktivní kůrou. Na žebříčcích popularity ale vedou druhy, které krásně a zajímavě kvetou. Trochu málo doceněnou rostlinou je úplně obyčejný vřesovec (Erica), který v teplejším podzimu začne nesměle kvést už v listopadu. Jeho něžné, zvonkovité květy rozkvétají v odstínech bílé, růžové až tmavě fi alové. [image]
[/image]Zajímavé je, že pokud není příliš horké jaro, z krásy vřesovců se můžeme těšit až do konce dubna. Tam, kde to zahrada umožňuje, je celkem zajímavé pěstovat v blízkosti více druhů, které jsou zajímavé v jednom období. S vřesovcem v podrostu by si docela určitě dobře rozuměl třeba vilín (Hamamelis). Ze dvou nejběžnějších botanických druhů se nejvíce vyplatí pořídit si jejich společné dítko, kterým je vilín prostřední (Hamamelis x intermedia) s květy žlutými, oranžovými a dokonce i červenými. Vilíny na zahradách vypadají moc hezky, protože jejich nitkovité květy rozkvétají podle počasí už v únoru. Když na ně nasněží, lehce se zkroutí, aby se zase pootevřeli, když se na chvilku oteplí. V jarním období působí vilíny poměrně skromně – jeho listy připomínají obyčejnou lísku. To se ale na podzim dramaticky změní, neboť v tomto čase se listy vilínů změní tak, jako by se rostlina vypravovala na karneval. Listy vilínů jsou v tomto čase stejně neodolatelné, jako jejich květy na konci zimy. Výčet předjarních dřevin tím ale zdaleka nekončí. Rozhodně nemůžeme zapomenout na některé kaliny, které nejenomže velmi brzo kvetou, ale i krásně voní. [image]
[/image]Za jednu z nejkrásnějších, i když je to samozřejmě trochu subjektivní, se považuje kalina bodnantská (Viburnum x bodnantense), kterou nejčastěji reprezentuje odrůda ‘Dawn‘. Roste ve stěsnaném tvaru do výšky jenom zřídka přesahující hranici 250 cm. Její listy jsou lesklé, tmavě zelené a od přírody vytvořené tak, aby nepřitahovaly mšice tak silně, jako u některých jiných druhů kalin. [image]
[/image]Listy mají na podzim bronzově fi alový odstín, aby se období její atraktivity ještě protáhlo. To nejhezčí na této kalině jsou ovšem její květy. Jsou krásně růžové – jestli je chladno – květy jsou tmavě růžové. Pokud se výrazně oteplí, tmavý odstín růžové se změní na světlý. Nu což, i květy by si rády vybraly počasí, které jim vyhovuje nejlépe. Krásu a bohatost předjaří mohou velkou mírou ovlivňovat i některé trvalky. Snad nejznámějším zvěstovatelem nastupujícího jara jsou kromě cibulovin rostliny s velkými, poměrně nápadnými květy. Jsou to čemeřice (Helleborus), které v některých zemích západní Evropy vyvolaly přímo sbírkové šílenství. Je to zejména díky tomu, že čemeřice jsou velmi variabilní, což vede ke vzniku[image]
[/image] různých odrůd. [image]
[/image]Čemeřice v přírodě často rostou v polostínu v podrostu stromů. Tyto půvabné rostliny milují mírně vlhkou, zato však dobře propustnou půdu s vysokým obsahem humusu. Před samotnou výsadbou čemeřice se zvláště vyplatí promyslet si všechny souvislosti. Čemeřice totiž poměrně špatně snáší dělení starých trsů i samotné přesazování – po přesazení trvá poměrně dlouhou dobu, než začne ochotně kvést. V souvislosti s místem výsadby je také nutno dodat, že čemeřice je rostlinou docela jedovatou, proto by neměla růst v blízkosti dětských aktivit.