Když jsou habry maličké, vypadají jako titěrné tyčky, které nesměle vykukují z květináče. V těchto jemných větvičkách se ovšem ukrývá ohromný potenciál. Je to obrovská regenerační schopnost této dřeviny. Řečeno trošku odlehčeně, habry se k této vlastnosti dopracovali během tisíciletí, neboť jejich mladé větvičky odjakživa chutnaly různým druhům býložravců. Ty je ožíraly s takovým apetitem, že tyto stromy „pochopily“ že se prostě musí bránit. Místo jedné ukousnuté větvičky tak vytvořil hned několik nových. Možná je to trochu legrační, ale o první náznaky habrových živých plotů se patrně zasloužily jeleny, srnky a jiná zvěřina, ještě dávno před tím, než vznikly první civilizace.
Civilizovaný člověk si toho ale naštěstí všiml a jenom živé ploty z habrů přivedl k dokonalosti. Naučil se je množit,sázet hustě jeden vedle druhého a v pravidelném rytmu řezat a tvarovat. Habry lze udržovat v rovných liniích, ale lze z nich tvarovat i kouzelné vlny, kostky, kužely a kdoví ještě jaké tvary. Habry jsou ideální pro lidi, kteří nemají rádi nudu. Jsou tak životaschopné, že se hodí téměř do všech situací. V prvním roce od výsadby rostou zejména v půdě – to si jejich kořeny hledají prostor, aby uspěly v konkurenci. Nadzemní část se dá do pohybu, když rostlina trochu zakoření. V začátku je tedy trochu líný, ale velmi brzo to dožene. Jak vzniklo jméno této dřevi ny, pořádně nevíme. Zatímco v Čechách se se ustálilo jméno habr, na Slovensku je to podobné, jen jsou prohozena písmenka – slovenský název je tedy hrab. Kdyby se vám nechtělo používat ani hrab či habr, ještě můžete použít latinský název Carpinus. Ale nebojte se – my už Vám budeme rozumět….